Vrtulník MI-8 podobného typu, jaký byl v listopadu 1991 sestřelen nad Náhorním Karabachem20.11.2021  -  Již několik desítek let trvá spor o oblast Náhorního Karabachu, kterou si nárokují dva státy, Ázerbájdžán a Arménie. Horská enkláva se opakovaně mění v bojiště, kde soupeřící strany ne vždy rozlišují mezi cíli vojenskými a civilními. Třicáté výročí jednoho takového útoku je právě teď.
Ve středu 20. listopadu 1991 se z města Agdam nedaleko Náhorního Karabach zdvihl vrtulník MI-8, na jehož palubě bylo 22 lidí, převážně mírových pozorovatelů. Ke svému cíli už nikdy nedoletěl. Nad Náhorním Karabachem ho zasáhla smršť střel velkého kalibru, která ho poslala okamžitě k zemi.
Všichni na palubě zahynuli. Stali se nevinnými oběťmi tzv. první války o Náhorní Karabach.

Spor o horskou enklávu
Ozbrojený konflikt o Náhorní Karabach vypukl mezi Armény a Ázerbájdžánci v roce 1988. Tuto enklávu nacházející v jihozápadním Ázerbájdžánu obývali převážně Arméni, ale jejich zastoupení v místní populaci za Sovětského svazu klesalo. V roce 1926 představovali Arméni 93,5 procenta obyvatel Náhorního Karabachu, v roce 1989 už jenom 77 procent.
Tento proces u nich vyvolával nevoli a nakonec vedl k otevřenému střetu, kterému už slábnoucí sovětská moc nedokázala zabránit.
V červenci 1989 sice prezidium Nejvyššího Sovětu SSSR stvrdilo Náhorní Karabach jako nedílnou součást Ázerbájdžánu, ale Nejvyšší rada Arménie toto rozhodnutí neuznala a v prosinci se usnesla na sloučení Arménie a Náhorního Karabachu. Na mnoha místech Arménie i Ázerbájdžánu vypukly nepokoje a násilnosti zaměřené proti jedné i druhé straně. V lednu 1990 se celá oblast ocitla ve stavu naprostého chaosu, který vyústil v krvavý sovětský zásah se stovkami obětí.

Jelcin zasahuje
V srpnu roku 1991 došlo v Moskvě k nezdařenému puči řízenému KGB, jenž měl navrátit politické poměry v Sovětském svazu do časů před Gorbačovovou perestrojkou. Puč skončil po několika málo dnech krachem, mimo jiné díky zásadovému postoji tehdejšího prezidenta Ruské federace Borise Jelcina, který získal na svou stranu vojenské jednotky, vyslané původně pučisty.
V září 1991 začal Jelcin, jenž si během srpna získal velkou domácí i mezinárodní autoritu, řešit i situaci v Náhorním Karabachu. Spolu s kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem tak zprostředkoval mírové komuniké známé jako Železnovodská deklarace, které mělo tři roky trvající nepřátelství mezi Arménií a Ázerbájdžánem ukončit.
Dohoda sice nebyla oběma stranami ratifikována, ale představitelé obou zemí souhlasili alespoň s tím, že v oblasti Náhorního Karabachu začnou působit pozorovatelé z Ruska a Kazachstánu, kteří měli tlumit případné konflikty.

Napětí ústí v katastrofu
V předvečer katastrofy pozorovacího vrtulníku ukončila arménská strana mírová jednání s Ázerbájdžánem a uvedla, že je neobnoví, dokud Ázerbájdžán znovu neobnoví dodávky zemního plynu do Arménie, které přerušil 4. listopadu.
V oblasti vzrostlo okamžitě napětí, což vedlo k rozhodnutí, že se tým pozorovatelů přemístí vrtulníkem z Agdamu, jenž je dnes zcela opuštěným městem, ale v té době byl hlavním centrem pro uprchlíky z bojové zóny v Náhorním Karabachu, do města Martuni, nacházejícího se v klidnější oblasti na břehu arménského jezera Sevan.
Vrtulník se zvedl a zamířil nad Arménii, načež ho zasáhla sprcha střel ZSU-23-4 Shilka a SA-6. Nikdo na palubě útok nepřežil.
Co přesně se v horách stalo, nebylo dlouho jasné. Ruská státní tisková agentura TASS nejdříve oznámila, že helikoptéra narazila v mlze do kopce. Teprve o den později oznámil předseda komise pro vyšetřování havárie, že vrtulník byl sestřelen.
Brzy na to dobyli oblast, kde se vrtulník zřítil, arménští ozbrojenci, takže další vyšetřování muselo být pozastaveno.

Klid nepřišel
Kdo útok spáchal, se nikdy plně neprokázalo, nejpravděpodobnější však je, že helikoptéra byla opravdu sestřelena ze země arménskou raketou. K tomuto vysvětlení se kloní i americký spisovatel Michael P. Croissant, jenž se arménsko-ázerbájdžánským sporem dlouhodobě zabývá.
V návaznosti na sestřelení vrtulníku odhlasoval Ázerbájdžánský nejvyšší sovět 27. listopadu 1991 zrušení autonomního statutu Náhorního Karabachu a nastolil nad ním přímou vládu. Následovalo dalších 2,5 roku bojů, než se v květnu 1994 podařilo dojednat Biškecký protokol, který dal vzniknout Náhorně-karabašské republice.
První válka o Náhorní Karabach si vyžádala přes 30 tisíc lidských životů. V následných letech se pak potyčky obnovily a obě strany s v omezené míře vojensky napadají dosud.