Vězení17.09.2021  -  Bylo mi dvacet, když jsem se s Robinem seznámila. Okouzlil mě. Vysoký, štíhlý, černovlasý. Měl drahé auto a spoustu peněz. Tak začíná příběh naší čtenářky, která se obrátila na redakci časopisu Květy. A co píše dále?
Zval mě do exkluzivních podniků na luxusní večeře. Kupoval mi krásné šaty. Cítila jsem se vedle něho jako královna, já, bezvýznamná holka z bezvýznamné rodiny, vyučená švadlena. S hlavou hrdě vztyčenou jsem kráčela po boku vysněného prince, pyšná na to, že si zvolil právě mě.
Moje máma z toho nadšená nebyla. Můj Robin se netěšil té nejlepší pověsti, ale co mi bylo do toho? Všechno jenom pomluvy a závist! Možná mi záviděla i máma, která vedla po tátově boku nudný život.
Když jsem s Robinem otěhotněla, byla jsem ta nejšťastnější holka na světě. Budeme mít krásné miminko! Představovala jsem si sebe a Robina jako pyšné rodiče, svorně drncající načinčaný kočárek.
A Ivetka byla krásné miminko. Jenže moc nespala. Plakala. Robin se vyskytoval doma čím dál tím méně, s luxusními večeřemi byl konec, péči o dítě jsem nezvládala a byly chvíle, kdy bych ho nejradši odnesla do babyboxu! Ale to by mě máma zabila a Robin by se naštval, i když mu malá taky lezla na nervy.
A pak Robina zavřeli. Kšeftoval s drogami, vykradl pár aut a taky mu přišili jedno loupežné přepadení, i když se dušoval, že v tomhle opravdu nejel. Byla jsem zoufalá. Milovaného muže mi zavřeli a já zůstala sama s uřvaným miminem! Odvezla jsem Ivetku k mámě.
Nakonec jsme se dohodly, že si ji máma vezme do pěstounské péče. Občas je navštěvuju. Máma je šťastná a Ivetka taky. Trochu žárlím. Moji mámu bere jako svoji mámu, a když ji vezmu do náruče, řve a natahuje k ní ručičky.
Robin mi z vězení pravidelně píše, že mě miluje a Ivetku taky, že se těší, až budeme zase spolu, jsme přece rodina. Přestane prodávat drogy a s vykrádačkama je taky konec. Nějakou práci si najde, no, a když ne, tak bude brát důchod.
Máma je z toho na prášky. Radí mi, abych to s Robinem skončila, stejně nejsme manželé. Že se nepolepší a zase skončí v kriminále. Že člověk jako Robin nedokáže dobře vychovat dítě – a já taky ne, jak se prý ukázalo. Jenže já Robina pořád miluju.
Věřím, že se polepší, že z vězení vyjde čistý. Vždyť to slíbil! A Ivetce už budou tři roky, to bychom ji s Robinem mohli zvládnout. Máma se jen chytá za hlavu a brečí. Jsem jí vděčná, že se o holku stará, teď bych to fakt nedala, ale neumím si představit, že by u ní dcerka zůstala, až se můj Robin vrátí. Jsme přece rodina, jak mi psal.