Jana Norková, tanečnice a vedoucí taneční školy10.09.2021  -  Jana Norková ze Zlína se živí tím, co nejvíc miluje – tancem. Věnuje se mu od svých pěti let a nyní vede taneční školu, ve které se potkávají různé generace. Nejmladší tanečnice ještě ani nechodí do školy a nejstarší je přes sedmdesát. Prozradila, jak pohyb a láska k němu pomáhá protančit se životem i těm, kteří si myslí, že jsou ta největší „polena“.

Co může člověku přinést do života?
Každému tanec přinese něco jiného. Pro někoho je to forma pohybu, která mu vyhovuje. Někdo může díky tanci získat sebevědomí a více poznat sám sebe. Pro jiného to může být do jisté míry terapie nebo řešení zdravotních problémů. Každopádně do života přináší radost.

Co kromě radosti přináší tanec do života vám?
Pro mě je tanec nedílnou součástí života a vždycky byl. Je pro mě prostředkem komunikace, vyjádření pocitů a emocí a vlastně i taková terapie, která mi pomáhá překonat náročné životní situace. Je to poslání, kdy lidem rozdáváte radost a učíte je více vnímat sami sebe, svoje tělo, emoce… A mimo jiné je to moje práce a jsem nesmírně vděčná, že mám tu možnost živit se něčím, co miluji.

Byl to váš sen založit taneční studio?
Můj sen bylo tancování, o tanečním studiu jsem nikdy nepřemýšlela. Ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a tak jsem v roce 2007 založila taneční školu ve Zlíně.

Může se každý naučit tančit? I to největší poleno? Jaký je na to případně recept?
Tančit se samozřejmě určitým způsobem naučí každý. Záleží, jestli se chcete tanci věnovat na profesionální úrovni, nebo je pro vás tanec jen rozptýlení v běžném životě. Já mám jednoduchý recept… Pro mě je důležité dělat věci pro radost a prožitek, ne pro výkon a dokonalost, a to se snažím předat na svých kurzech pro veřejnost.

Ovládáte všechny tance, které se ve vašem studiu tančí? Napočítala jsem jich víc než deset. To by byla strašná fuška, ne?
Všechny tance, které nabízíme, samozřejmě neovládám. Taneční školu tvoří tým lektorů, kdy každý se specializuje na ten svůj oblíbený styl. Já učím převážně orientální tanec, bollywood, havajskou hulu a tahiti, fusion dance.

Mezi těmi tanci jsou i některé s velmi exotickými názvy… Co třeba takový bollywood, můžete něco o něm prozradit?
Bollywood je filmový indický tanec, který v podstatě zahrnuje různé taneční styly a čerpá z mnoha odlišných kultur. Základem je klasický indický tanec, ke kterému se připojí další taneční styly, jako například orient, jazz, latina, hip hop a další. Bollywoodské lekce jsou velmi oblíbené hlavně pro jejich pestrost a dynamiku.

Jaký tanec máte vy nejradši?
Na to nemůžu tak jednoznačně odpovědět. Hodně záleží v jakém životním období se nacházím. Ráda učím všechny styly, ale je pravda, že orientální tanec mě provází od začátku založení taneční školy. Mám ráda jeho ženskost, ladnost a eleganci, která je tomuto tanci vlastní. Momentálně se hodně zabývám havajskou hulou, jde o krásný harmonický tanec, který je výrazem respektu a úcty k havajským přírodním divům. Nejde jen o tanec, ale celkově o určitý životní postoj, poslání v duchu „aloha“, což znamená život – podstata života, která spočívá v harmonii a výměně pozitivní energie.

Kdo k vám chodí tančit? Jsou to různé věkové kategorie?
Ano, máme široký záběr. Dětské kurzy začínají od pěti let a nejstarší klientka má kolem 70 let.

Jak se vás dotkla situace spojená s koronavirem?
Dotkla se mě stejně jako všech, jejichž práce je založena především na komunitě a setkávání lidí. Taneční studio mám s malými přestávkami téměř rok zavřené. Taneční vystoupení, show, hromadné akce jsou zrušené. Je mi líto, že nebyla vůle najít nějakou cestu, jak lidem dál předat alespoň trochu pozitivní energie a radosti, která je v této nelehké době tak důležitá pro zachování fyzického a především psychického zdraví.